Prosperujeme - navzdory EU

Pomineme-li nutnost uzavření některých provozů a miliardové investice do jiných kvůli splnění euronorem, vývoj české ekonomiky je v posledních měsících velmi dobrý. Daří se exportérům, inflace je velmi nízká. To v některých komentářích (Kdo uspěl v Evropě, HN 29. dubna) vede k nesprávným představám, že se tak děje díky vstupu do EU. Ale "poté" zdaleka nemusí znamenat "proto".

Obchod? Nikoli díky unii

Pokud jde o zahraniční obchod: v loňském roce dosáhl celosvětový růst HDP 5,1 procent, tedy nejvyšší hodnoty za posledních třicet let. Evropská unie přitom tomuto rekordu nepomáhala - naopak, se svými 2,4 procenta růstu jej táhla dolů. Pro otevřené ekonomiky, jako je Česká republika, je globální růst nejlepším předpokladem pro zvyšování vývozu.
Že není příznivá bilance zahraničního obchodu tak bezprostředně spjata se vstupem do EU, naznačují i další skutečnosti. Prudký nárůst obchodní výměny začal v březnu loňského roku - tedy dva měsíce před formálním vstupem. Tempo růstu vývozu v běžných korunových cenách do ostatních zemí unie se za letošní leden a únor oproti loňsku zvýšilo o 18 procent. Jenže za stejné období jsme například do rozvojových ekonomik vyvezli o 34 procent více, do Společenství nezávislých států o 60 procent.
Ze zemí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj nás v tempu vývozu nepatrně předstihlo Polsko, velmi výrazně však jiný stát - totiž Turecko, které členem EU není a nějakou dobu nebude.
Našemu zahraničnímu obchodu kromě celosvětové konjunktury pomohly dokončené velké investice na území České republiky, zaměřené především na export. V tom spočívá nepřímý klad Evropské unie - jednotný trh láká investory. Jenže ten lze mít i bez plného členství v EU.
Euroskeptická alternativa kladla již před vstupem do EU důraz na otevřenost naší ekonomiky (a z jejích řad zaznělo již před několika lety "přiznání", že i plný vstup bude znamenat hospodářský růst). Navrhovala však alternativy, jaké by znamenaly sjednocení s trhem EU - například prostřednictvím Dohody o Evropském hospodářském prostoru.

Inflace? Souhra okolností

Jedna věc skutečně překvapila - poměrně nízká inflace. Ke zdražování kvůli euronormám došlo v České republice postupně, dávno před vstupem, a samo formální přistoupení tedy nemohlo vyvolat naprostý cenový šok. Přesto je inflace na tak nízkých hodnotách, jaké očekával asi málokdo.
To se dá však opět částečně vysvětlit příznivými okolnostmi. Rok před vstupem byla velká neúroda, zemědělci měli nízké příjmy. To málo, co prodali, bylo samozřejmě drahé. V roce vstupu byla naopak velká nadúroda, což stlačilo některé ceny zemědělských produktů velmi nízko, ovšem při velkých objemech prodeje. Jak se toto vše projevilo ve statistice? Meziročně nízkým zdražováním (či dokonce zlevněním) některých potravin a vyššími příjmy zemědělců.

Dotace? Zanedbatelné

Pokud jde o dotace ze strukturálních fondů: že jsme z Bruselu více dostali, než kolik jsme zaplatili, není velké překvapení. Euroskeptici ale už před vstupem upozorňovali, že zisk z eurofondů může do roku 2006 dosáhnout v průměru maximálně osmi miliard korun ročně. Výsledek loňského roku (zisk necelých sedmi miliard korun bez možných příjmů z tzv. komunitárních programů) tomu celkem odpovídá. Tato částka ovšem představuje méně než procento výdajů našeho státního rozpočtu. Jaký význam tedy evropské dotace mají pro českou ekonomiku, je snad jasné.
Proto bychom měli oddělit zrno od plev. Pozitiva otevřené ekonomiky od jedné z jejích forem - EU. Unie není jediným nástrojem k vytvoření jednotného trhu, naopak je jedním z těch špatných, protože deformuje a regulacemi přetěžuje evropskou ekonomiku. To ostatně přiznávají i analýzy, které má Evropská komise. V době postupující celosvětové liberalizace obchodu prostřednictvím Světové obchodní organizace bychom na to neměli zapomínat.
Autor, ekonom, je redaktorem serveru www.euroskeptik.cz

"Oddělme zrno od plev. Unie není jediným nástrojem k vytvoření jednotného trhu. Naopak je jedním z těch špatných."