Oslabení pozice britského premiéra Tonyho Blaira v době jeho předsednictví Evropské unii znamená podle odborníků spolu s poklesem významu výkonné moci ve Francii a Německu ochromení velkých členských zemí EU. Uvedla to agentura AFP. Právě aktivita velkých zemí byla považována za rozhodující pro obnovení dynamiky unie. Odborníci se také shodují na tom, že roli velkých států nyní nemohou převzít malé členské země.
"Máme velké země, které nemají žádnou skutečnou stabilitu: Francie po neúspěchu referenda o evropské ústavě 29. května, Německo s velkou koalicí a nyní Británie," konstatuje například Susanne Niesová z mezinárodního ústavu pro zahraniční vztahy IRIS se sídlem v Paříži.
Britský premiér utrpěl tento týden v parlamentu první porážku za osm let svého řízení země. Vláda totiž neuspěla s návrhem prodloužení policejní vazby v případech terorismu na 90 dní. Blair byl proto opozicí vyzván, aby zvážil "své postavení" v čele státu. "Jeho oslabení na vnitřní scéně ukazuje, že se hodně přehánělo, když se hovořilo o možném vedoucím postavení Blaira v Evropě," řekl Paul Magnette ze Střediska evropské politiky (EPC) v Bruselu. "Dokud držel pevně v rukou svou stranu, nebylo to vidět," poznamenal. Bez upřesnění upozornil, že ministr financí a pravděpodobný Blairův nástupce Gordon Brown nezaujímá v evropské otázce stejnou linii.
Podle Niesové je po neúspěšném říjnovém summitu jasné, že "nikdo již nevěří, že rozpočet unie by mohl být přijat za britského předsednictví", které končí příští měsíc.
K oslabení pozice velkých členských zemí přispívají podle odborníků také nepokoje na francouzských předměstích, které sráží pozici francouzského prezidenta Chiraka a povolební situace v Německu, kde jsou nuceni vítězní křesťanští demokraté nuceni spolupracovat se sociálnědemokratickými soupeři.
"Ta část Francie, která hlasovala proti evropské ústavě jménem svého sociálního modelu, vidí, jak jí tento sociální model exploduje pod rukama," říká Magnette. Soudí, že tato Francie přišla o "jakékoli oprávnění zasahovat".
Naději budoucího vývoje ovšem odborníci nevidí v malých státech, jak by se logicky mohlo zdát. Ty mají podle odborníků problém s váhou svého vlivu, mají sice často lepší předsednictví (EU) než velké, ale ukazuje se, že nejsou schopny oživit evropskou dynamiku tam, kde neuspěly velké.
"Máme velké země, které nemají žádnou skutečnou stabilitu: Francie po neúspěchu referenda o evropské ústavě 29. května, Německo s velkou koalicí a nyní Británie," konstatuje například Susanne Niesová z mezinárodního ústavu pro zahraniční vztahy IRIS se sídlem v Paříži.
Britský premiér utrpěl tento týden v parlamentu první porážku za osm let svého řízení země. Vláda totiž neuspěla s návrhem prodloužení policejní vazby v případech terorismu na 90 dní. Blair byl proto opozicí vyzván, aby zvážil "své postavení" v čele státu. "Jeho oslabení na vnitřní scéně ukazuje, že se hodně přehánělo, když se hovořilo o možném vedoucím postavení Blaira v Evropě," řekl Paul Magnette ze Střediska evropské politiky (EPC) v Bruselu. "Dokud držel pevně v rukou svou stranu, nebylo to vidět," poznamenal. Bez upřesnění upozornil, že ministr financí a pravděpodobný Blairův nástupce Gordon Brown nezaujímá v evropské otázce stejnou linii. Podle Niesové je po neúspěšném říjnovém summitu jasné, že "nikdo již nevěří, že rozpočet unie by mohl být přijat za britského předsednictví", které končí příští měsíc.
K oslabení pozice velkých členských zemí přispívají podle odborníků také nepokoje na francouzských předměstích, které sráží pozici francouzského prezidenta Chiraka a povolební situace v Německu, kde jsou nuceni vítězní křesťanští demokraté nuceni spolupracovat se sociálnědemokratickými soupeři.
"Ta část Francie, která hlasovala proti evropské ústavě jménem svého sociálního modelu, vidí, jak jí tento sociální model exploduje pod rukama," říká Magnette. Soudí, že tato Francie přišla o "jakékoli oprávnění zasahovat".
Naději budoucího vývoje ovšem odborníci nevidí v malých státech, jak by se logicky mohlo zdát. Ty mají podle odborníků problém s váhou svého vlivu, mají sice často lepší předsednictví (EU) než velké, ale ukazuje se, že nejsou schopny oživit evropskou dynamiku tam, kde neuspěly velké.
