15 % chudých v EU?

Lepší je být zdravý a bohatý než chudý a nemocný. Toto notoricky známé heslo by šlo doplnit ještě několika dalšími: lepší (respektive jednodušší) je žít v zemi, která je bohatá a má rozvětvenější systém sociálních dávek, než v zemi, která sice ekonomicky míří nahoru, ale o své občany se příliš nestará. A také je lepší být mladý, svobodný a bezdětný.

Platí to alespoň v případě, že se chceme vyhnout chudobě. Všechny uvedené citáty vyplývají z nejnovějšího průzkumu evropského statistického úřadu Eurostat o chudobě v zemích Evropské unie. Podle odhadu evropských statistiků je v celé evropské pětadvacítce kolem 15 až 16 % chudých (v roce 2004, podle evropských měřítek, kde je hranice ohrožených chudobou stanovena jako 60 % z mediánu přepočteného příjmu domácnosti).

Nejmenší počet uvádějí skandinávské země, Lucembursko a Slovinsko (do 10 %), nejvíce pak Portugalsko, Španělsko, Řecko a Slovensko (kolem 20 %).

Nízké procento chudých "hlásí" i některé bývalé socialistické země - Maďarsko (10 %), Slovinsko (10 %) a Bulharsko (13 %). Česká republika je s osmi procenty chudých rovněž ve spodní části tabulky. Otázkou těchto údajů je ovšem jejich přesnost a srovnatelnost s evropskými daty. Data rovněž nezahrnují sféru šedé ekonomiky a nelegálních příjmů.

Mezi skupiny lidí nejvíce ohrožených chudobou patří důchodci a osamělí rodiče s dětmi. V jejich kategorii se podíl chudých blíží ke třetině.

Výsledky Eurostatu doplňuje a potvrzuje i studie Sociologického ústavu AV ČR. Vedle odlišností mezi zeměmi lze zaznamenat i výrazné rozdíly mezi jednotlivými regiony v rámci členských zemí. V případě ČR mezi regiony s největším počtem chudých patří oblasti s nejvyšší nezaměstnaností - kraje ústecký, karlovarský, pardubický a moravskoslezský.

"Hlavní příčinou chudoby nejen v České republice podle všech indikátorů je nezaměstnanost," uvedl Jiří Večerník ze Sociologického ústavu. Významný je i počet dětí, závislých na rodičích. Pocit, že "jsem chudý" se odvíjí i od toho, zda jsou lidé závislí na sociálních dávkách či nikoliv. Rizikovým faktorem chudoby je i nedostatečné vzdělání (především v Řecku, Maďarsku a Slovinsku). Naopak věk nehraje v subjektivním hodnocení vlastní materiální situace prakticky žádnou roli.

NESROVNATELNÁ MĚŘÍTKA. Vedle kategorie příjmu měří statistici chudobu i podle dalších hledisek - jedno z nich je subjektivní názor tazatele (tady ovšem nepřekvapí, že tento ukazatel chudoby v řadě zemí dosahuje závratných výšin šedesáti až sedmdesáti procent; záleží na tom, v jaké sociální vrstvě se dotázaný nalézá a nakolik je zadlužen, resp. kolika závazkům podléhá a co všechno by měl podle svého hodnocení vlastnit, případně si mohl dovolit). Dalším hlediskem pak je dostupnost materiálních požitků, případně kvalita bydlení. Tento ukazatel odráží realitu víc než čistě příjmový, dostupnost požitků totiž podchycuje i příjmy z šedé ekonomiky.

I v tomto případě ovšem dokážou výsledky značně překvapit. Zaplatit si týden dovolené mimo své bydliště je problém pro 61 % Portugalců a 52 % Řeků, v ostatních zemích staré EU je obtížné vyrazit za hranice všedních dnů zhruba pro pětinu domácností. A to za situace, kdy vlastnictví auta představuje problém jen pro jednotky procent domácností.

V zemích východní Evropy je vyjet si na týden dovolené ovšem problém skoro pro všechny, v pobaltských zemích dokonce pro sedmdesát procent populace. V ČR, která se i zde řadí k nejvyspělejším zemím, je to pak problém zhruba pro třetinu populace.

Obdobně je ve východní Evropě zhruba pro dvoj- až trojnásobný počet lidí horší přístup k vlastnictví auta, pojídání masa a ke slušnému bydlení, které lze vytopit a kde nezatéká střechou. Západní Evropa prakticky nezná ani domácnosti bez splachovací toalety (tady vévodí Portugalsko s šesti procenty domácností bez WC), ve východní Evropě záchod rozhodně není standardem. V Pobaltských zemích chybí v pětině domácností, v Bulharsku pak téměř ve třetině.

I v těchto hlediscích zkoumání chudoby ovšem některé údaje vyvolávají údiv - zatímco přes padesát procent Bulharů a Lotyšů nedokáže vytopit byt na přijatelnou teplotu, jen třetina domácností v těchto zemích nemá auto. Na Slovensku a v Maďarsku si zase lidé odpustí masitá jídla a dají raději přednost nákupu auta.

DALŠÍ VÝVOJ chudoby bude záležet na ekonomice a na sociálních systémech jednotlivých zemí. V případě nových členských zemí a kandidátských států lze očekávat, že se budou snažit dosáhnout úrovně staré EU 15. Současně ale bude probíhat větší platová diferenciace a budou se zvyšovat rozdíly v příjmech jednotlivých skupin obyvatelstva. Změny lze očekávat i v postoji společnosti k chudobě - zatímco aktuálně je společensky nepříliš přijatelná jiná barva pleti či národnost, bude i nedostatek peněz čím dál větším handicapem.