Pomalu se blíží roční výročí referend, ve kterých Francouzi a Nizozemci odmítli ústavní smlouvu Evropské unie. Od té doby trvá v EU politická a institucionální krize, kterou se zatím žádná předsednická země ani Evropská komise nepokusily řešit. "Období na přemýšlení", vyhlášené na loňském červnovém summitu, přineslo jen hubené plody; všeobecně se má za to, že k žádné pořádné reflexi zatím nedošlo.
Na summitu minulý týden proskočily dohady, že Finsko, které se ujme předsednictví v EU od července, hodlá během svého pololetí ústavu ratifikovat a podnítit tak podobné kroky v Estonsku, v Portugalsku, případně v Irsku, Dánsku či Švédsku. Podle sdělení finského mluvčího v Bruselu se nyní debatuje v parlamentu o tom, jak nejlépe takový krok načasovat. "Uvažuje se, zda spěchat, nebo naopak postupovat pomalu a vyvolat naléhavý tlak až v období po francouzských prezidentských volbách," podotkl.
Nejvíce aktivity vyvíjí Německo
Z prohlášení německé kancléřky Angely Merkelové je zřejmé, že Berlín by chtěl dát rozhodující podnět pro řešení nynější
krize. Předsedat unii bude v prvním pololetí příštího roku, tedy v době, kdy by mělo dojít ke střídání ve francouzském Elysejském paláci. Merkelová naznačila, že by se pak ústava mohla učinit stravitelnější srozumitelným prohlášením, které by vyložilo její podstatu, smysl a cíle. Pokud by se konala další referenda, vyslovovali by se lidé spíše k tomuto textu než ke třísetstránkové smlouvě.
Podobný názor hájí i český ministr zahraničí Cyril Svoboda. V rozhovoru pro bruselský webový portál EUObserver uvedl, že by měl být lidem předložen krátký text o dvou až třech stranách, který by vyložil, co pro občany unie znamená, například v oblasti bezpečnosti, ekonomiky či obchodu. "Pozornost lidí by se tak soustředila na to, co opravdu od EU očekávají," uvedl s tím, že právní a institucionální otázky by měly být ponechány odborníkům.
Domnívá se, že jinak by se na ústavní smlouvě nemělo mnoho měnit, protože k lepšímu kompromisu členské státy sotva dojdou. Je proti názoru podporovanému zejména silnou skupinou poslanců EP, že by ústavodárný proces měl začít znovu svoláním reprezentativnějšího Konventu.
Další možností je ratifikace po částech
Řada čelných politiků v unii v čele s francouzským ministrem vnitra a pravděpodobným kandidátem na prezidentský úřad
Nikolasem Sarkozym zase navrhuje, aby se lidem v referendech předkládaly jen první a druhá část ústavy, které jsou stručné a pochopitelné. Obsáhlá třetí část by z ní byla vyjmuta a předložena ke schválení parlamentům jako běžné zákony. To by umožnilo relativně rychle zavést změny nezbytné pro řádné fungování unie. Odpůrci takového postupu ovšem namítají, že celá smlouva je vyvážený celek, výsledek řady recipročních ústupků, a bez třetí části postrádá smysl.
O osudu euroústavy a budoucnosti EU se bude bohatě diskutovat koncem týdne na kongresu Evropské lidové strany v Římě. Křesťanskodemokratičtí a konzervativní politikové ze tří desítek evropských zemí se podle návrhu manifestu chtějí rozhodně přihlásit k ústavě a jejímu uvedení do života. Konečné znění však bude předmětem sváru, neboť na návrh mají účastníci velmi odlišné názory - to, co podporují Němci nebo Belgičané, se jen málo zamlouvá Nizozemcům nebo Polákům.
Na summitu minulý týden proskočily dohady, že Finsko, které se ujme předsednictví v EU od července, hodlá během svého pololetí ústavu ratifikovat a podnítit tak podobné kroky v Estonsku, v Portugalsku, případně v Irsku, Dánsku či Švédsku. Podle sdělení finského mluvčího v Bruselu se nyní debatuje v parlamentu o tom, jak nejlépe takový krok načasovat. "Uvažuje se, zda spěchat, nebo naopak postupovat pomalu a vyvolat naléhavý tlak až v období po francouzských prezidentských volbách," podotkl.
Nejvíce aktivity vyvíjí Německo
Z prohlášení německé kancléřky Angely Merkelové je zřejmé, že Berlín by chtěl dát rozhodující podnět pro řešení nynější
krize. Předsedat unii bude v prvním pololetí příštího roku, tedy v době, kdy by mělo dojít ke střídání ve francouzském Elysejském paláci. Merkelová naznačila, že by se pak ústava mohla učinit stravitelnější srozumitelným prohlášením, které by vyložilo její podstatu, smysl a cíle. Pokud by se konala další referenda, vyslovovali by se lidé spíše k tomuto textu než ke třísetstránkové smlouvě.Podobný názor hájí i český ministr zahraničí Cyril Svoboda. V rozhovoru pro bruselský webový portál EUObserver uvedl, že by měl být lidem předložen krátký text o dvou až třech stranách, který by vyložil, co pro občany unie znamená, například v oblasti bezpečnosti, ekonomiky či obchodu. "Pozornost lidí by se tak soustředila na to, co opravdu od EU očekávají," uvedl s tím, že právní a institucionální otázky by měly být ponechány odborníkům.
Domnívá se, že jinak by se na ústavní smlouvě nemělo mnoho měnit, protože k lepšímu kompromisu členské státy sotva dojdou. Je proti názoru podporovanému zejména silnou skupinou poslanců EP, že by ústavodárný proces měl začít znovu svoláním reprezentativnějšího Konventu.
Další možností je ratifikace po částech
Řada čelných politiků v unii v čele s francouzským ministrem vnitra a pravděpodobným kandidátem na prezidentský úřad
Nikolasem Sarkozym zase navrhuje, aby se lidem v referendech předkládaly jen první a druhá část ústavy, které jsou stručné a pochopitelné. Obsáhlá třetí část by z ní byla vyjmuta a předložena ke schválení parlamentům jako běžné zákony. To by umožnilo relativně rychle zavést změny nezbytné pro řádné fungování unie. Odpůrci takového postupu ovšem namítají, že celá smlouva je vyvážený celek, výsledek řady recipročních ústupků, a bez třetí části postrádá smysl. O osudu euroústavy a budoucnosti EU se bude bohatě diskutovat koncem týdne na kongresu Evropské lidové strany v Římě. Křesťanskodemokratičtí a konzervativní politikové ze tří desítek evropských zemí se podle návrhu manifestu chtějí rozhodně přihlásit k ústavě a jejímu uvedení do života. Konečné znění však bude předmětem sváru, neboť na návrh mají účastníci velmi odlišné názory - to, co podporují Němci nebo Belgičané, se jen málo zamlouvá Nizozemcům nebo Polákům.
