Po rozšíření EU v květnu 2004 zavedlo 13 starých zemí unie (vyjma Británie, Irska a Švédska) pro osm nováčků (kromě Malty a Kypru) přechodné období na volný pohyb pracovní síly. Omezení na trhu práce mají země EU právo aplikovat maximálně do konce dubna 2011. Z nových zemí své trhy práce recipročně uzavřely Maďarsko, Polsko, Slovensko a Slovinsko.
Přehled postojů zemí EU k omezení pohybu pracovní síly od 1. května 2006:
1) Svůj pracovní trh zcela otevřou Španělsko, Portugalsko, Finsko a Řecko; přidají se tak k Británii, Irsku a Švédsku, které ho otevřely již před dvěma lety.
2) Zřejmě od ledna 2007 otevře trh práce Nizozemsko; návrh by měl projednat nizozemský parlament do konce roku 2006.
3) Různé úlevy zavedou Francie a Belgie (otevření některých sektorů), Itálie (zvýší kvóty), Dánsko (hodlá zjednodušit administrativní proceduru) a Lucembursko (již dnes zjednodušené udělování pracovních povolení v zemědělství, vinařství a v hotelech a restauracích bude napříště téměř automatické).
3) Přechodné období prodlouží Německo a Rakousko.
Pro české občany, kteří mají chuť pracovat v cizině, se mnoho nezmění; sousední země zůstanou pro legální práci obtížně dostupné, Finsko či Portugalsko představují značnou jazykovou bariéru, ve Francii nebo v Beneluxu bude třeba počítat s obtížnější administrativou. Zbývá celkem lákavé Španělsko, které však sotva převezme hlavní nápor lidí z nových zemí, kteří by měli dál směřovat do "zaběhnutých" zemí: Británie a Irska.
Komise v únoru dokazovala, že země, které trhy otevřely, nezažily nárůst nezaměstnanosti, ale naopak její pokles a vyšší hospodářský růst. Argumentovala, že liberalizace umožňuje legální pracovní poměry, odstraňuje černou ekonomiku a přináší státu dodatečné daně. Krom toho se lidé z nových zemí nijak zvlášť do západní Evropy nehrnou a tlak bude slábnout se zlepšováním domácí ekonomické situace.
