Ašmí Aslam je sedmadvacetiletý prodavač s pákistánskými předky, v Londýně žije téměř od narození. Poslední dobou se mu ale zdá, že se stává v britské metropoli nevítaným cizincem.
Tři měsíce od teroristických útoků islámských radikálů, které zítra uplynou, otřásly tradiční tolerancí Londýňanů. Aslam stále cítí v zádech podezřívavý odstup. Sedne si rozpačitě do kouta vagónu. Zbytek cesty na londýnské nádraží Victoria pak sleduje pátravé pohledy, kterými cestující zkoumají tmavý batoh na jeho klíně. Podobné zavazadlo měli i červencoví atentátníci.

"Už jsem si zvykl, že lidem batoh vadí, ale kde mám tedy nosit věci," zlobí se. Navíc má pocit, že se stal až příliš častým terčem policejních kontrol. "Najednou to vypadá, že každý přistěhovalec je atentátník," vypráví. Policejní statistiky jeho domněnce spíše přitakávají. Například dopravní policisté zkontrolovali po útocích přibližně dvakrát více Asiatů než v předcházejících měsících.
"Rostoucí rasismus mezi policisty není tak úplným výmyslem, jak se nám snaží často namluvit vláda," tvrdí Helen Shawová, z nevládní organizace Inquest.

Jenže: Policisté argumentují, že razantnější postup si vynutila vážná situace. Nakonec se mohou pochlubit i výsledky. Někteří neúspěšní atentátníci jsou už za mřížemi. Bezpečnostním složkám se podvedlo několik zátahů.
Útoky ze 7. července - které zabily 56 lidí včetně čtyř atentátníků - i následující nedokonaná repríza z 21. července přesto vzaly metropoli klid. Londýňané stále cítí, že jizvy po atentátech se budou hojit dlouho.
"Většina Londýňanů se zotavila z útoků bez problémů a rychle, během pár týdnů," vysvětluje psycholožka Anne Eyreová, která se zabývá posttraumatickými stavy. Existují ale výjimky. Přibližně šest procent lidí, kterými teror otřásl, potřebuje i dnes pomoc psychologa.

Zkušenosti ze Spojných států naznačují, že většině lidí se podaří psychické problémy překonat, trvalé psychické potíže provázely i po letech asi půl procenta lidí z New Yorku, který zažil teroristický útok v září 2001.

Méně svobod, více kontrol

Trvají obavy z dalších útoků. Tvrdší bezpečnostní opatření proto snášejí Londýňané s pochopením. Masívní nasazení policistů ocenili. Pokládají to za nezbytnou daň, kterou musí zaplatit za zvýšení bezpečnosti.
"Nevadí mi, jestli přidají do ulic dalších pár set kamer nebo jestli budu platit vyšší daně na policii," vykládá Pete Lindsey, který obsluhuje návštěvníky v internetové kavárně v londýnském Kensingtonu. "Hlavně když bude nějakou dobu klid."
Britové s nadsázkou říkají, že po londýnské ulici neujdete ani deset metrů, aniž byste nevstoupili do záběru některé z bezpečnostních kamer. Teď každý vítá, že město má nejhustší síť kamer na světě. Jejich záběry se totiž ukázaly být klíčové při dopadení atentátníků.

Trpěliví nyní musí být i cestující na londýnském letišti. Pečlivé kontroly zřejmě hned tak nezmizí. Pokud má někdo třeba objemnější počítač v příručním zavazadle, může se spolehnout, že jej ostraha pečlivě prohlédne.
Britové tak vcelku bez protestů strávili i schválení identifikačních karet s biometrickými prvky, které odsouhlasil parlament. Pokládají to za další nezbytný krok k zaručení bezpečnosti. Zarazily je snad jedině vysoké náklady.
Většinu lidí ale zajímalo jediné: jak se vrátit co nejrychleji k normálnímu životu.

Lidé čekají další úder

Chvíli vydrželi chodit velkou oklikou domů, aby se vyhnuli metru. Odpustili si jízdu patrovým autobusem. Snášeli občasné poplachy, které přehlušovaly dopravní ruch. V podvědomí ale zůstalo trauma, které by případný další útok mohl ještě prohloubit.
Jeho riziko je přitom velmi vysoké. Město stále dokonale splňuje všechny podmínky pro to, aby bylo pro teroristy ideálním cílem.

Podle průzkumu týdeníku Economist je 90 procent Londýňanů přesvědčeno, že nejpozději do jednoho roku se město znovu stane terčem teroristů. A 59 procent dotázaných si myslí, že cestování hromadnou dopravou po městě se stalo nebezpečnějším.
Podobné obavy mají za následek, že se přeci jen lidé podvědomě vyhýbají centru města. Na rušné Oxford Street tak mírně klesly tržby v luxusních obchodech.

"Důležité ale bylo, že vrátili turisté," míní Pete Lindsey. "Na začátku léta sem mnoho cizinců nezavítalo," vzpomíná. Teď už zase spokojeně sleduje, jak jsou všechny počítače v kavárně obsazené.