Ministři pro hospodářskou soutěž EU budou na dnešní schůzce v Lucemburku ladit návrh kompromisu nových pravidel pro chemický průmysl v unii a zabývat se zřízením Evropské chemické agentury. Připravovaná směrnice známá pod zkratkou REACH má nejen nahradit nepřehlednou směs 160 různých předpisů, ale i zavést povinnou registraci, testování a povolování desetitisíců chemikálií.

Dlouhodobé účinky těchto chemikálií na lidské zdraví a životní prostředí dosud mnohdy zůstávají neznámé. Ekologická organizace Světový fond na ochranu přírody (WWF) v pondělí v rámci boje o znění nové směrnice předala zákonodárcům v Evropském parlamentu výsledky rozsáhlého testu jako další argument ve sporu o nová pravidla pro chemický průmysl v EU.

Výsledky ukázaly, že krevní testy třinácti trojic babiček, matek a dcer z tuctu evropských zemí odhalily v oběhu 73 nebezpečných chemikálií, které mohou způsobit rakovinu či neplodnost. Nejvíce se našlo v krvi nejstarší generace, ale dcery se ukázaly vystaveny většímu působení chemie než jejich matky. Testovány byly Evropanky ve věku od 12 do 92 let.

Když před dvěma lety Evropská komise návrh předložila, odhadovalo se, že směrnice by se mohla týkat zhruba 30.000 chemikálií. Náklady chemického průmyslu odhadla EK na 2,3 miliardy eur ročně, jeho klientů pak na dodatečných 2,8 až 5,2 miliardy eur. Ale roční obrat chemie v EU se pohybuje v řádu 550 miliard eur. A příznivé dopady na lidské zdraví EK vyčíslila na 50 miliard eur v příštích 30 letech.

Studie pořízené na zakázku chemiček naopak zvyšují odhad nákladů i o dvojnásobek. Například jeden z největších chemických koncernů BASF spočítal, že by v příštích deseti letech musel utratit o 550 milionů eur více. Podnikatelé začali varovat, že nové povinnosti ohrozí evropské vyhlídky v globální soutěži a nakonec povedou ke stěhování výroby mimo starý kontinent a ztrátě pracovních míst.

Chemie skýtá v EU obživu asi pěti milionům lidí. REACH se stal patrně největší lobbingovou bitvou současnosti. Protesty chemiček alespoň částečně vyslyšely nová Evropská komise a britské předsednictví EU, které začaly hovořit o potřebě rozumného kompromisu bez dopadů na konkurenceschopnost EU.