Nová německá kancléřka Angela Merkelová včera navštívila Londýn ve chvíli, kdy Evropská unie obtížně hledá kompromis v otázce budoucího společného rozpočtu.
Její britský hostitel premiér Tony Blair, jehož země unii předsedá, se obává selhání nadcházejícího summitu unie, který proběhne 15. a 16. prosince. Pozice dvou hlavních rivalů se nesblížily. Londýn se odmítá vzdát své slevy z rozpočtu, pokud Francie neustoupí v otázce dotací zemědělcům.

Berlín, který je největším přispěvatelem do bruselské pokladny, se nyní snaží sehrát úlohu vyjednávače. "Německo se pokusí nabídnout konstruktivní roli v těchto jednáních," citovala Merkelovou stanice Deutsche Welle.
To by mělo Blaira těšit: nalezl užitečného partnera. Britský premiér ale zatím kancléřce pozici příliš neusnadnil. Podrobné plány, jak vyřešit otázku rozpočtu, chce zveřejnit teprve deset dnů před prosincovým summitem.

"Musíte ještě počkat, než předložíme jasné návrhy," řekl včera Blair novinářům krátce po jiném včerejším setkání - s polským premiérem Kazimierzem Marcinkiewiczem. "Děláme vše pro to, abychom v prosinci dosáhli dohody, ta ale musí být přijatelná pro všechny země."
Na Blairovy plány čekají napjatě i nové členské státy unie. Česká republika, Slovensko, Polsko a Maďarsko chtějí podle agentur vyzvat příští týden Londýn, aby zajistil včasnou a spravedlivou dohodu o rozpočtu. Výzva bude zřejmě britské straně předána na setkání Británie s visegrádskou čtyřkou, které se uskuteční 2. prosince.

Nové země unie se obávají, že časový skluz při přijímání rozpočtu by jim znemožnil čerpání peněz z bruselských fondů.
Angela Merkelová, která opakovaně zdůraznila význam dobrých vztahů s východními sousedy, tyto obavy podle všeho vnímá. Snaží se dohodě pomoci. "Nemáme žádnou jinou možnost než podpořit britské předsednictví a snažit se dohodnout kompromis," prohlásil šéf německé diplomacie Frank-Walter Steinmeier.

Britové doufají, že Merkelová bude k britským návrhům vstřícnější více než její předchůdce Gerhard Schröder. Kancléřka nekritizuje britskou slevu s takovou razancí jako Francouzi. "Musíme zohlednit zájmy všech těch, kdo do Bruselu přispívají, i těch, kdo z nich čerpají," řekla smířlivě.
Její první zahraniční cesta nicméně mířila tradičně do Paříže. V minulosti ovšem dala jasně najevo, že výlučná orientace Německa na Francii odeznívá. Přes zdvořilé komplimenty z obou stran se zdá být zřejmé, že úzké vazby Paříže a Berlína se s nástupem Merkelové rozvolňují.

Její zvolení potěšilo i šéfa Evropské komise Josého Manuela Barrosa, jenž se se svými liberálními koncepty s Paříží střetává také.
Podle Tomáše Valáška, ředitele evropské pobočky amerického Střediska pro obranné informace v Bruselu, je Merkelová mnohem méně poplatná symbolům minulosti než Jacques Chirac. "Tím, že vyrůstala ve východním Německu, byla její zkušenost se studenou válkou odlišná," míní Valášek. "Přeje si udržovat pragmatické vztahy s Francií a silné vztahy se Spojenými státy," řekl listu International Herald Tribune.

Neznamená to, že politika Berlína se okamžitě změní. Německo se bude podle odborníků snažit hrát tradiční úlohu na pomezí mezi Washingtonem a Paříží. Nevzdá se přitom ani vazeb na Rusko, cenného dodavatele surovin. Osobní vztahy vůdců v centru unie už ale budou jiné.
"Způsob komunikace evropských lídrů se znatelně promění," tvrdí Canan Atilgan, expert na evropské otázky z německé Nadace Konrada Adenauera.