V EU vstupuje v platnost směrnice z roku 2003, jež dává rozsáhlá práva občanům nečlenských zemí, kteří v unii legálně pobývají. Při určitém výkladu by měli mít lepší přístup na pracovní trhy většiny západoevropských zemí než občané nových členských států, například Česka nebo Slovenska. Tato možnost vystává zvláště ostře na pozadí nynější debaty o dočasném omezení jejich přístupu na pracovní trhy ve starých zemích EU.

Evropská komise dnes připomněla, že všechny členské státy měly tento zákon převést do národního práva a aplikovat od příštího pondělka. Zatím to udělaly pouze Rakousko, Litva, Polsko, Slovinsko a Slovensko. EK očekává, že ji řada dalších vyrozumí o splněném úkolu v lednu. Proti ostatním zahájí řízení pro porušení práva.

Občané třetích zemí, kteří žijí legálně v unii více než pět let, mají povolení k pobytu, dostatečné zdroje k obživě a zdravotní pojištění, by se podle směrnice měli těšit velmi podobnému postavení jako domácí občané. Měli by zejména mít právo pobývat i v jiných členských zemích za účelem práce, studia či z jiných důvodů.

Teoreticky to znamená, že se by například Maročan dlouhodobě žijící v Belgii mohl v Německu ucházet svobodně o práci, zatímco Čech nemůže. Nebo, ještě lépe, že by občan Ruska žijící dlouhodobě v Estonsku měl snazší přístup na dánský pracovní trh než estonský státní příslušník.

Evropská komise připouští, že je zde rozpor a zmatení ve výkladu. Připomíná, že členské státy mají při převádění do domácího práva určitý prostor pro stanovení dodatečných podmínek pro přístup této kategorie cizinců na pracovní trh. Je ovšem na nich, zda jejich zaměstnávání ztíží nebo ne.

Pokud by v zemi, která omezuje pohyb pro pracovníky z nových členských států, se cizincům ze třetích zemí dostalo lepšího zacházení, došlo by k porušení smlouvy o přistoupení deseti nováčků z roku 2004. Ta jasně říká, že občané z těchto států nesmějí mít horší postavení na pracovním trhu než lidé ze zemí mimo EU.