Jižní Tyrolsko si dlouho pokojně vychutnávalo rakouský štrúdl s italským capuccinem. Horská oblast v severní Itálii byla uváděna jako zářný příklad, jak se mají řešit problémy národnostních menšin. Německy hovořící obyvatelé poctivě platili daně, užívali si vysokou životní úroveň a nízkou, jen dvouprocentní nezaměstnanost.
Na třicet let staré výstřelky nacionalistů si ani nevzpomněli. Až donedávna.
Začalo to peticí. Italští politici se nestíhali divit, když předseda rakouské Poslanecké sněmovny Andreas Khol přijal delegaci tyrolských Schützen - tedy tradiční domobrany, která existuje po staletí. Delegace mu předala petici starostů Jižního Tyrolska.
Souvisela s připravovanou rakouskou ústavou. Delegace žádala, aby do její preambule byla zařazena následující slova: "Rakouská republika se zavazuje hájit německy mluvící menšiny, které jsou historicky spojeny s Rakouskem."
Petici navíc podepsalo i mnoho starostů z rakouského Tyrolska. Khol, který je jedním z autorů návrhu nové ústavy, byl údajně spokojen. Mezi signatáři petice byl i Elmar Pilcher Rolle, náměstek italského starosty Bolzana Luigi Spagnolliho za opoziční centristy.
Starosta byl opatrnější. "O celé záležitosti mám velké pochybnosti," mírnil napětí Spagnolli. Nicméně vyjádřil pochopení pro německy hovořící spoluobčany: "Já vím dobře, do jaké míry je neefektivní italský stát v Římě. Měl jsem co do činění s různými ministerstvy, bylo to jako bych chtěl naplnit vodou cedník."
Římská vláda reagovala dotčeně. "Je to velmi závažný fakt, který nemůžeme v žádném případě akceptovat," prohlásil ministr pro regionální otázky Enrico La Loggia. V Itálii se blíží parlamentní volby. To protesty umocňuje. "Je to prakticky výzva k neposlušnosti přicházející od starostů, kteří přísahali na italskou ústavu. Vlastně útok na jednotu italského státu," řekla koordinátorka Berlusconiho vládní strany Forza Italia Micaela Biancofioreová.
Předseda parlamentu Andreas Khol se snažil spor ztišit. "Nechápu polemiku v Itálii, je naším právem chránit naše menšiny a když nás tyto obce žádají o pomoc, je naší povinností je vyslechnout."
Jenže: Škoda na vztazích obou zemí už se stala. Italský prezident Carlo Azeglio Ciampi měl přijet na návštěvu Vídně. Návštěvu odřekl. Oficiálním důvodem jsou blížící se italské volby, ale podle zpráv italského tisku tak Řím chtěl dát najevo výraznou nespokojenost.
Problém Jižního Tyrolska, který se jevil jako navždy vyřešený, tedy mají opět obě země na stole. Ke klidu přitom vedla dlouhá cesta, trvalo to přes 70 let.
V roce 1919 přešla jižní část Tyrolska pod správu Itálie, přestože drtivá většina obyvatelstva hovořila německy. Fašistická vláda Benita Mussoliniho následně zahájila program italianizace této oblasti. V roce 1946 rakouský kancléř Karl Gruber a italský předseda vlády Alcide De Gasperi podepsali v Paříži smlouvu, která této oblasti udělovala rozsáhlou autonomii.
Smlouva vyhradila Rakousku funkci garanta práv německy mluvícího obyvatelstva. Byrokracie a centralismus italského státu ale způsobily neplnění některých podstatných částí dohody. V roce 1956 začaly první atentáty na italské vojáky, policisty či veřejné instituce. Pokračovaly s různou intenzitou přes 20 let. Konečně v roce 1992 byla podepsána dohoda mezi Itálií a Rakouskem, kde Vídeň oficiálně uznala, že v Jižním Tyrolsku byla zavedena rozsáhlá autonomie. Smlouva z roku 1946 byla splněna.
Jižní Tyrolsko má vlastní statut, všechny dokumenty musí být sepisovány v němčině i italštině a státní zaměstnanci musí složit zkoušku v obou jazycích. Tyrolané mohou své soudní pře svádět v němčině. Autonomie zajistila bezpečné příjmy ze státní pokladny v Římě. Rozmach turistického ruchu vedl k velkému zbohatnutí kdysi chudé oblasti - dnes má druhé nejvyšší příjmy v Itálii. 
Josef Kašpar,
novinář a překladatel, se od 1. února stal novým stálým spolupracovníkem HN v Itálii.
