Když se dáte jen chvíli do řeči s některým z Irů na uspěchaném nábřeží dublinské řeky Liffey, cítíte jejich obdivuhodný optimismus. Je pochopitelný: po nepatrných výkyvech - před třemi lety se dravý růst irské ekonomiky na chvíli ztlumil - země znovu nalezla ztracenou dynamiku.

Irové věří, že jejich úspěšný příběh bude pokračovat. Země si drží nejnižší nezaměstnanost v Evropě. Její míra činí pouhá 4,4 procenta. Produktivita práce navíc loni stoupla o tři procenta. Málokdo při těch zprávách ještě zvedne obočí. Růst přece už trvá tak dlouho.

Úspěšná 90. léta

Ale je třeba připomenout: ještě v roce 1979 činila nezaměstnanost 20 procent. "Dokázali jsme velmi dobře využít cizí investice i vstup do Evropské unie, to byl základ masívního růstu v devadesátých letech," vzpomíná Sean Barret, profesor ekonomie na dublinské Trinity College.
Irové připouštějí, že některým oblastem se však úspěch vyhnul. Dovedli by si například představit výkonnější zdravotnictví či nižší kriminalitu.

Na nedostatek pracovních příležitostí si nestěžují. Deníky jsou plné inzerátů lačnících po zahraničních odbornících. Zájem je o softwarové experty i řezníky z východní Evropy. Dublin stále vstřebává nové pracovní síly.
Jistá změna je přesto patrná. Irsko už není tak bezvýhradně otevřené. Většina lidí se vyjadřuje, že by chtěla ve své zemi méně pracovníků z nových zemí Evropské unie. Ve čtyřmiliónové zemi nyní pracuje přibližně 160 tisíc lidí z deseti nových členských zemí.

Pro zavedení určitých pracovních omezení se vyjádřilo 80 procent obyvatel, uvedl nedávný průzkum citovaný deníkem Irish Times. Mají totiž pocit, že hledání práce je poslední dobou obtížnější. Vadí jim, že třeba Poláci či Lotyši se spokojí s nižším platem.

Levný polský námořník

"Ekonomice se nebývale daří, takže ty lidi potřebujeme, ale to přestává platit ve chvíli, kdy ztratíte místo a firma zaměstná levnějšího zájemce z východu Evropy," říká irský dělník Anthony Lawler, který ztratil místo v betonárce.
Pouze 20 procent lidí si myslí, že země potřebuje další příliv cizích pracovníků.
Irsko spolu s Velkou Británií a Švédskem přitom předloni byly jedinými zeměmi unie, které pracovní omezení vůči novým členským zemím nezavedly.

"V některých oblastech existují skutečně značné platové rozdíly mezi domácími a zahraničními pracovníky," vysvětluje dublinský novinář Mark Bennock. "Pozdvižení nastalo, když například irské námořníky nahradili méně placení zájemci ze zahraničí, především z Lotyšska. Do ulic vyrazilo sto tisíc rozhořčených odborářů."

Lotyšský námořník vytlačující pracovníky společnosti Irish Ferries se stal pro Iry najednou symbolem, něco na způsob polského instalatéra, kterého se tak obávali Francouzi. Tolik Irů totiž nevyšlo do ulic od konce 70. let.
"Irští zaměstnanci jsou nahrazováni zranitelnými dělníky ze zahraničí, kteří jsou vykořisťováni," tvrdil Pat Rabbitte, šéf opozičních labouristů.

Statistiky ale vypovídají o tom, že přistěhovalci vytvořili 50 tisíc nových míst, která by jinak nevznikla. Je tedy možné tvrdit, že zájemci o práci z ciziny Irům mnoho pracovních míst nezabírají.
"Kdyby tito lidé nezaplnili poptávku po pracovních místech, irská ekonomika by ztratila tempo," citovala agentura Reuters Bronsona McKinleyho z Mezinárodní organizace pro migraci.

Tedy: pracovní místa jsou. Přesto zůstávají lidé, které ekonomický zázrak míjí. "Okolo žije hodně lidí, kteří vůbec nevědí, co výraz "keltský tygr" znamená," řekl listu New York Times Chris McCarthy, který pracuje jako sociální pracovník na dublinské periférii.