Nejvíce podrobných informací o odměnách manažerů zveřejňují v evropských zemích britské a skandinávské firmy. Ve Švédsku se dokonce může kdokoli podívat na finančním úřadě do daňového přiznání souseda.
Velká Británie - vzor
Ostrovní stát je, co se týče zveřejňování platů manažerů, považován za vzorový příklad.
Na burze kotované společnosti musí přesně uvádět, jaký plat jednotliví členové představenstva dostávají a na základě čeho byl plat stanoven. Zveřejňování nařizuje "Companies Act".
Takzvané "renumeration reports" často přesahují deset stran a jsou pevnou součástí výročních zpráv firem.
Jsou v nich zmíněny pevné i variabilní části platu, různé akciové opce, kterých manažeři využili či které nově dostali, penzijní nároky a další bonusy.
Kromě toho jsou ve zprávě přesně objasněna i kritéria, za jakých dostanou manažeři plat v roce příštím.
Skandinávie: netají se nic
O platech manažerů se ve Švédsku mluví často. Při jejich zveřejňování totiž panuje v zemi naprostá transparentnost: tazvaná zásada veřejnosti každému občanovi země umožňuje, aby na finančním úřadě mohl nahlédnout do daňového přiznání svého souseda.
Ke zveřejňování platů manažerů, kteří v průměru vydělávají 28násobek platu dělníka, navíc pravidelně dochází i v tisku.
V sousedním Norsku dokonce existují webové stránky novin, na nichž je díky souhlasu finančních úřadů možno prověřit příjmy jakéhokoli občana, a to bez udání důvodu.
I Švýcarsko je "průhledné"
Od změny zákona, kterou švýcarská spolková rada schválila v roce 2004, musí šéfové velkých firem část údajů ohledně svých platů zveřejňovat. Firmy kotované na burze musí podat informace o podílech a platech členů správních rad a vedení. Musí přitom vyčíslit celkovou sumu vydanou na platy členů vedení a správní rady.
Dále musí zveřejnit i platy jednotlivých členů vedení. Díky tomu tak nyní Švýcaři například vědí, že šéf farmaceutického koncernu Novartis Daniel Vasella ročně vydělává kolem dvaceti miliónů švýcarských franků.
Francie: už čtyři roky
Ve Francii musí firmy kotované na burze platy svých manažerů zveřejňovat od roku 2001.
"Firmy proti tomu tehdy překvapivě málo protestovaly," vzpomíná Pierre-Henry Leroy, šéf poradenské společnosti Proxinvest. A nyní podle něj společnosti předpisy důkladně plní.
To potvrzuje i burzovní dohled AMF, podle něhož se výroční zprávy firem zlepšují.
Požadavky AMF jdou nicméně dále než nařízení vlády, dohled totiž požaduje, aby firmy rozlišovaly ve výroční zprávě i pevné a variabilní části platu.