Známý symbol Belgie, stavba zvaná Atomium, se po více než roce opět skví v původní kráse. Stavba, které se přezdívá "bruselská eiffelovka", se v sobotu po nákladné rekonstrukci otevřela veřejnosti.

Celý den se u vchodu do Atomia vinula dlouhá fronta lidí. Na slavnou stavbu se jich přijelo podívat několik tisíc. Nevadilo jim ani chladné počasí a déšť, ani skutečnost, že rekonstrukce ještě pořádně neskončila. Kolem budovy se totiž pořád táhne hluboký výkop a hned vedle vchodu leží za improvizovaným plotem hromady stavebního materiálu a složené lešení.
Stavba sama, která je 165miliardkrát zvětšenou molekulou železa, se ale leskne na dálku. Zašedlé hliníkové panely, které skoro padesát let pokrývaly devět obřích "atomů" spojených širokými trubkami, nahradila nerezová ocel. Po obvodu jim blikají stovky bílých světel.

I uvnitř Atomia vše svítí čerstvou barvou. Dav návštěvníků se tam snaží usměrňovat hostesky oblečené v šatech ve stylu 50. let. Uvnitř většiny "atomů" ale toho mnoho k vidění není. Ani restaurace na vrcholu stometrové stavby, odkud je jedinečný výhled na belgickou metropoli, ještě není v provozu. Otevřít se prý má až někdy v dubnu.
Lidé si toho ale snad ani nevšimli. "Je úplně cítit ve vzduchu, jak jsou všichni pyšní," zaujatě vysvětluje ředitelka Atomia Diane Hennebertová. "Belgičané tuhle stavbu milují. Nemá obdoby, znají ji lidé po celém světě," dodala.

Atomium navrhl belgický konstruktér André Waterkreyn pro světovou výstavu Expo, která se v roce 1958 konala v Bruselu. Stavba byla symbolem vědeckého pokroku a tehdejšího optimismu z možnosti mírového využití netušených možností jaderné energie. Nostalgie po padesátých letech zavládla o víkendu po celé Belgii - noviny věnovaly znovuotevření Atomia mimořádné přílohy, televize zvláštní programy.
Nebylo to prý jen tím, že Atomium každý zná. "Je to jedinečný symbol belgické jednoty," tvrdí Hennebertová. "Je jedno, jestli je někdo Vlám nebo Valon, Atomium patří všem stejně."

Ne všichni lidé, kteří se na Atomium přišli v sobotu podívat, by se pod to podepsali. Je ale zřejmé, že stavba je v Belgii skutečně oblíbená. Rekonstrukce přišla téměř na 28 miliónů eur a většinu z ní hradila federální vláda. Nadace, která Atomium vlastní, se na ni rozhodla přispět i prodejem netradičních suvenýrů - původních hliníkových panelů tvořících plášť stavby. Do prodeje jich šlo tisíc, a přestože každý měří kolem dvou metrů a stál tisíc eur, podle Hennebertové se po nich jen zaprášilo.