Díky tomu, že členské země EU nezavádějí potřebné reformy, je eurozóna zranitelná ekonomickými šoky a finančními krizemi. Tvrdí to nová studie londýnského Střediska pro výzkum ekonomické politiky (CEPR). Její autor Philip Lane upozorňuje, že měnová unie vyžaduje pružné trhy práce, konkurenční trhy zboží a fiskální politiku, která dokáže kompenzovat dopady ekonomického útlumu v jednom regionu.
Řada těchto prvků podle něj Evropské hospodářské a měnové unii (EMU) chybí. Navíc se neuskutečnila ani hlubší politická integrace, k níž měla měnová unie vést a jež měla tyto reformy pomoci prosadit.
"Navzdory vysoce úspěšnému nástupu EMU zůstává otevřenou otázkou, zda budou národní ekonomiky dostatečně flexibilní, aby jim to umožňovalo hladkou adaptaci v případě významného asymetrického šoku nebo finanční krize," uvedl Lane. Zpráva "Reálné dopady EMU" nevidí na rozdíl od některých politiků slabou stránku eurozóny ve fungování Evropské centrální banky, ale v ekonomických strukturách celého regionu.
EU se zavázala k razantním reformám v rámci takzvané lisabonské agendy. Její naplňování ovšem v současné době stojí na mrtvém bodě.
Studie zjistila, že nejvíce ze zavedení jednotné měny získal obchod a finanční integrace. Obchodní výměna v poměru k HDP vzrostla v každé zemi eurozóny a například v Rakousku se její podíl do roku 2004 zvýšil na 82,1 procenta z 52,6 procenta v roce 1995, vypočítal Lane.
Také klesly finanční náklady firem a vlád. Díky tomu se emise firemních obligací v EMU zvýšily na 74,5 procenta HDP ze 32,2 procenta v době před zavedením eura.
Měnová unie naopak neovlivnila inflaci, jejíž míry v jednotlivých zemích zůstaly rozdílné a v menších zemích většinou vzrostly, uvádí CEPR. Účinnost rozpočtových politik EU a národních vlád při vyrovnávání cyklů ekonomického útlumu vyvolává pochybnosti a struktury cen a pracovních trhů zůstávají strnulé.
"Z hlediska budoucích rizik bude tím, na čem se ukáže politická životnost EMU, výrazný ekonomický pokles nebo finanční krize v některé členské zemi," uzavírá studie.
