Jedním z často se opakujících požadavků při současné diskusi o změnách v bankovním sektoru je zajištění přenositelnosti čísla účtu mezi bankami. Toto opatření by mělo jednotlivcům a zejména firmám výrazně snížit náklady na změnu banky v případě nespokojenosti.
Podobně jako u telefonních čísel se číslo bankovního účtu vyskytuje na řadě firemních dokumentů, čísla účtů mají obchodní partneři uloženy ve svých účetních programech a platby klientů svým dodavatelům mohou být rozloženy do dlouhého období.
Právě administrativní náročnost a náklady spojené se změnou čísla účtu u nové banky jsou nejčastějším důvodem pro setrvání podniků u banky i v případě, že by jinde mohli získat lepší službu za nižší cenu.

Účet jako telefonní číslo

Když Ministerstvo financí zařadilo otázku přenositelnosti čísla účtu mezi náměty pro diskusi s bankovním sektorem, častým argumentem bank vedle nákladnosti bylo i tvrzení, že bychom dělali něco jako jediní na světě. Otázka nákladů je samozřejmě legitimní a je dobré o ni na základě nezávislých analýz přínosů a dopadů diskutovat, druhý argument ale není pravdivý.
O přenositelnosti čísla účtu se již řadu let mluví v celé Evropě - stačí jen vnímat dění mimo hranice České republiky.
Nejde přitom o nějakou pokoutní debatu, ale o téma, kterému se aktivně již několik let věnuje Evropská komise (EK). Poprvé EK otázku přenositelnosti čísla účtu představila ve veřejné konzultaci o novém rámci platebních služeb na vnitřním trhu v prosinci 2003.
Inspirována byla podobným principem, který v evropské legislativě funguje pro telefonní čísla. Spotřebitel může měnit svého operátora, přičemž mu zůstává původní číslo. Toto opatření je v oblasti telekomunikací považováno za zásadní nástroj k posílení soutěže mezi jednotlivými poskytovateli telefonních služeb a stejný smysl měla mít podle Evropské komise i přenositelnost čísla bankovního účtu.
Výsledky konzultací, které EK k novému rámci platebních služeb provedla, byly podle předpokladů rozporuplné. Zatímco spotřebitelé a zástupci podnikové sféry zavedení celoevropské (!) přenositelnosti čísla bankovního účtu podporovali, bankovní průmysl namítal vysoké náklady a nejednotné standardy tvorby čísla účtu.
V této situaci EK rozhodla, že situace nevyžaduje naléhavou legislativní změnu, ale deklarovala, že se otázkou přenositelnosti čísla účtu bude v budoucnu dále zabývat.
Vzhledem k tomu, že současný systém číslování bankovních účtů (BIC a IBAN) je velmi komplikovaný, doporučila komise bankovnímu průmyslu, aby vypracoval studie s cílem zavést jednodušší systém číslování účtů. Zároveň vyšla z předpokladu, že náklady na informační technologie rychle klesají a postupně klesající náklady by s jednodušším systémem číslování účtů měly zavedení přenositelných čísel postupně umožnit.
Otázku portability čísla účtu znovu EK zmínila i v právě probíhající veřejné konzultaci strategie politiky finančních služeb na další léta. Tzv. zelená kniha Evropské komise o politice v oblasti finančních služeb na léta 2005 až 2010 (k dispozici na webu Ministerstva financí www.mfcr.cz) se zaměřuje především na obecné oblasti rozvoje finančních služeb, harmonizaci podmínek v členských státech a budování konkurenčního trhu.

Kdy bude skutečný trh

Evropská komise na závěr zmiňuje tři konkrétní činnosti, kterým se chce prioritně věnovat: sladění informačních povinností, zprostředkování finančních služeb s důrazem na odbornou kvalitu zprostředkovatelů a transparentnost poplatků a vztahů s finančními institucemi - a bankovním účtům s důrazem na přeshraniční poskytování bankovních služeb, přenositelnost účtů a pravidel pro jejich rušení.
Jinými slovy: debaty o přenositelnosti čísla účtu i o pravidlech pro změnu banky nejsou žádnou českou specifikou. Je jasné, že tlak na snížení nákladů na přechod z jedné banky do druhé poroste a že dokud nebudou existovat jednotná evropská pravidla pro číslování účtů, nebude existovat ani skutečný jednotný bankovní trh. A vzhledem k tomu, že hlavním cílem EK je posilování jednotného trhu, bude se o přenositelnosti diskutovat mnohem častěji. Bez ohledu na to, jestli strkáme hlavu do písku nebo se rozhodneme posílit konkurenci alespoň na českém trhu.

Autor je náměstkem ministra financí