Česká republika se na nedávném summitu EU vzdala svého požadavku na silnější podobu směrnice o liberalizaci služeb v unii. Premiér Jiří Paroubek to zdůvodnil potřebou dosáhnout v této věci kompromisu. Pětadvacítka zemí se na nejvyšší úrovni usnesla, že směrnice o službách je potřebná pro fungování jednotného vnitřního trhu. Přivítala výsledek hlasování v Evropském parlamentu v únoru a vzala na vědomí záměr Evropské komise připravit novou verzi směrnice založenou na výsledku prvního čtení v parlamentu. O současném postoji ČR k další budoucnosti směrnice jsme hovořili s Lucií Šestákovou z Ministerstva obchodu a průmyslu.

Kdy bude přijata směrnice o službách v EU, v jakém stádiu projednávání je?
4. dubna EK prezentovala revidovanou verzi návrhu směrnice o službách. Ta vychází z pozměňovacích návrhů Evropského parlamentu, kde směrnice prošla prvním čtením. První debata k tomuto návrhu proběhla 22. dubna v rakouském Grazu. Rakousko naznačilo, že by nový návrh nerado vracelo zpět do pracovní skupiny. Před druhým čtením v EP musí Evropská rada ministrů, tj. jednotlivé členské státy, přijmout společnou pozici k 1. čtení. Pak směrnice teprve půjde do 2. čtení. Když to EP neschválí, půjde směrnice do dohadovacího řízení, jehož se účastní EP, Rada a EK.

Jaký je postoj České republiky?
My bychom byli rádi, kdyby se to vrátilo zpět do pracovní skupiny kvůli různým nejasnostem. Pro nás přijatelné by bylo uzavřít projednávání do konce roku za finského předsednictví.

Odkdy by pak směrnice měla platit?
Implementace trvá dva až tři roky. Takže až od roku 2010. Musí se třeba vytvořit jednotná registrační kontaktní místa, k tomu bude třeba změnit řadu zákonů.

Obecný názor je, že nový kompromisní návrh směrnice proti současnému stavu téměř nic nemění..
To není tak úplně pravda. Třeba vytvoření jednotných kontaktních míst nebo zjednodušení povolovacích režimů povede ke snazšímu poskytování přeshraničních služeb. Je ale pravda, že původní návrh směrnice byl mnohem liberálnější, byl tam princip poskytování služeb dle pravidel zemí původu, ale i tady je řada novinek. Třeba zakázané požadavky na poskytovatele služeb. Ty budou jednotné a všechny členské země se tím musí řídit.

Co bude v praxi znamenat, že služby nebudou poskytovány dle zemí původu?
Poskytování služeb dle země původu znamená, že poskytovatel se může řídit svým právním řádem, ale jen v určitých oblastech. Třeba v uzavírání smluv mezi podnikateli. Návrh směrnice říkal, že když podnikatelé uzavřou smlouvu, bude se smlouva řídit právem země původu poskytované služby.
Princip země původu ale neznamená, že když třeba k nám přijde někdo podnikat, že se bude řídit hygienickými předpisy své země nebo svými stavebními zákony, svými předpisy o bezpečnosti práce. Toho se princip země původu netýká. Naopak třeba řešil, aby se podnikatel nemusel registrovat dvakrát, žádat dvakrát o členství v nějaké profesní komoře apod. Taky kontrolu prováděl mateřský stát poskytovatele služeb ve spolupráci s orgány té druhé země. Případný postih se taky řídil právem země původu.

Ale to z té směrnice o službách nyní zmizelo...
Ano. Právní jistota pro poskytovatele služeb zmizela. Závisí v podstatě, jak si jednotlivé státy směrnici vyloží.

Co se tedy novou směrnicí o službách pro podnikatele zjednoduší?
Budou vytvořena jednotná kontaktní místa v každé zemi. Ta by měla vyřídit veškeré potřebné formality a poskytnout všechny informace na jednom místě. Do tří let od schválení směrnice bude možné všechny formality vyřídit elektronicky. To je velký pokrok. Zjednoduší se povolovací režimy, vzniknou seznamy potřebných povolení. Pak bude seznam zakázaných požadavků - třeba požadavek na minimální počet zaměstnanců, na podnikání na vyhrazeném území, na povinné usazení v daném státu, apod. Všechny takové požadavky musí být odůvodněné. Zakazuje se diskriminace příjemců služeb, což bude znamenat konec dvojích cen. Směrnice tedy přínosná, ale jde o tom, nakolik ji budeme umět využívat, jak budeme informovat podnikatele.
Navíc mnoho firem podniká v cizině načerno, takže obcházejí všechny předpisy. Když se budou směrnice dodržovat, státy si budou více věřit a nebudou si klást takové překážky jako teď. Členové EU by si měli být všichni rovni.
Směrnic se nebude týkat pracovního práva. To řeší už mnoho let směrnice o vysílání pracovníků. Ta řeší ty nejožehavější věci - mzdy, lékařskou péči, platby sociálního a zdravotního pojištění atd. Pokud tedy odboráři hovoří v souvislosti se směrnicí o službách o sociálním dumpingu, záměrně směšují dvě věci - pracovní právo ze směrnice o vysílání pracovníků a princip země původu ze směrnice druhé. Je to velmi nekorektní a mate se tím veřejnost. Princip podnikání podle země původu řeší přeshraniční právní otázky, nikoliv pracovně-právní vztahy ve firmách.

Jaký je vztah mezi směrnicí o službách a volným pohybem pracovních sil, otevíráním pracovního trhu?
Směrnice o službách řeší dočasné vysílání pracovníků firmami, kdežto volný pohyb pracovních sil řeší pohyb samotných lidí, pravidla. Kde mohou požádat o pracovní povolení a kde se mohou trvale usadit. OSVČ mohou třeba pracovat všude bez povolení.

Kdo podnikateli poradí, když chce proniknout do zahraničí nebo když má problémy?
Na MPO existuje centrum SOLVIT, která poradí při problémech podnikatelů s orgány státní správy jiných členských zemí EU. SOLVIT pomůže problém vyřešit ve spolupráci s kolegy z jiných zemí. Jsou schopni i poradit. Úřad vlády také vypsal granty na publikace, které budou popisovat podnikání v Německu.