Například systém řízení dotací z Evropské unie je podle něho tak složitý, že se na něm více nebo méně podílí veškerá státní správa. Mezi jednotlivými orgány probíhá často k údivu jednotlivých žadatelů boj o rozhodovací pravomoci. Každé ministerstvo, fond a úřad se přivlastňuje maximum rozhodovacích pravomocí. Zároveň se ovšem snaží vyhnout jakékoliv zodpovědnosti za konkrétní výsledek projektu. V konečném důsledku dochází k tomu, že uchazeči o dotace komunikují se širokým spektrem institucí, plní jejich příkazy, nařízení a povinnosti bez kterých nelze dotace čerpat, by ani administrovat, avšak zodpovědnost za realizaci dotace a veškeré důsledky z toho plynoucí zůstávají pouze na příjemci dotace.

Podle Kalouse by proto měl být jeden orgán, který bude odpovědný za veškeré fondy. "Nemusí to být zrovna nové superministerstvo, jak plánuje vláda, stačilo by dát větší kompetence ministerstvu pro místní rozvoj," říká Kalous.
Vadí mu i obrovská fluktuace na místech zodpovědných pracovníků řídících orgánů projektů EU. "Například na Státním fondu životního prostředí, na ministerstvu životního prostředí či místního rozvoje se uchazeči o dotace setkávají se stále novými lidmi. Není výjimkou, že konkrétní projekt má v rámci jednoho roku až tři různé administrátory. Uchazeči o dotace tím pádem vzniká obrovská nejistota při komunikaci s řídícím orgánem, který prostřednictvím svých zodpovědných zástupců prosazuje v rámci řízení projektů stále nové postupy a požadavky. Tito pracovníci jsou většinou okamžitě po získání určitého know how "přetaženi" za výhodnějších platových podmínek do soukromé sféry," uvádí Kalous.

Pravidla čerpání jsou stále nejednotná

Vadí mu také, že čerpání dotací stále ještě nemá ustálená pravidla. "Od vstupu České republiky do unie se už několikrát změnila pravidla a podmínky čerpání dotací, což nutí konečné příjemce neustále přepracovávat a modifikovat své žádosti podle momentálních požadavků jednotlivých úředníků," říká Kalous. Podle jeho slov není výjimkou, že některé žádosti a jejich nezbytné přílohy se předělávaly i více než desetkrát. Problémy jsou podle Kalouse i se spolufinancováním projektů.

"Přestože byly žádosti o dotace před odesláním do Bruselu několikrát projednávány na všech úrovních a v žádostech byly jednoznačně definovány a konkretizovány finanční podíly jednotlivých subjektů, několikrát došlo k tomu, že se zjistilo, že přislíbené finance ze strany státního rozpočtu buď neexistují vůbec nebo nejsou v přislíbené výši. Koneční příjemci se tak dostali do situace, že museli prakticky okamžitě začít hledat další finanční zdroje, což především u menších obcí není právě jednoduché," vysvětluje Kalous.

Aby Plzeň všechny tyto problémy co nejvíce eliminovala, založila speciální příspěvkovou organizaci - Útvar koordinace evropských projektů. "Jeho cílem je monitorovat veškeré možné projekty a možnosti získání peněz, přijímat žádosti, a to nejen pro město Plzeň, ale i pro celý Plzeňský kraj," vysvětluje Kalous s tím, že Plzeň kraji musí pomáhat, protože má daleko vyšší rozpočet než celý kraj. Zatímco kraj má roční rozpočet 1,5 miliardy ročně, město 3,5 miliardy. "Je to nelogické, proto kraji pomáháme," uzavírá Kalous.

Alena Adámková