Na východě Rumunska, nejchudší části země, žijí desetitisíce dětí odděleně od matek či otců. Odjeli za prací do Evropské unie, ztělesňující více než kdy jindy naději na lepší život, napsal francouzský časopis L´Express.


Razvanův hrob leží mimo hřbitov. Desetiletý syn Lenuty a Catalina Seculiucových se oběsil. Pop ho odmítl pohřbít v posvěcené zemi; tady se sebevraždy nepáchají. Dítě pochovali stranou od ostatních hrobů. Na hanbě. Jeho příběh ale znají všichni.


To ráno 27. března, během hodiny zeměpisu, si Razvan listoval v atlase a v duchu kreslil trasu, která ho dělí od maminky v Itálii. Odpoledne mu otec zakázal jí zavolat, Catalin neměl deset eur na telefon. Chlapec, aniž cokoli řekl, utekl do kůlny před domem. Sundal si brýle a uvázal smyčku okolo krku. A nechal ji utáhnout.


Razvanova ves Ciortesti leží stranou městského zmatku, asi 40 kilometrů od Jasů, druhého největšího města v zemi. Lenuta (33) pracovala v pekárně, než emigrovala do Itálie. "Razvan chtěl počítač," zdůrazňuje. "Odjela jsem do Itálie uklízet, abych mu koupila počítač," opakuje pod Catalinovým strnulým pohledem, jen aby se nerozvzlykala.


V této moldavské vsi si muži vydělají v potu tváře při obdělávání kukuřice stovku eur měsíčně. Počítač, symbol vzdělanosti, je tu klíčem k úniku. Smrt obrýleného žáčka otřásla Rumunskem. Jistě krajní případ v zemi, která prožívá hospodářský růst, dojímavě ilustruje osud těch, kteří se snaží uniknout chudobě a venkovu, kde žije 45 procent lidí.


Už rok rumunský tisk bije na poplach. Jen v Jasech podle školní inspekce žije 10.000 dětí bez rodičů, což představuje skoro polovičku takto postižené mládeže v celé zemi. Ale podle sdružení Sociální alternativa je úřední odhad optimistický. "Hodně rodičů opouští zemi tajně, takže nelze zjistit přesný počet těchto dětí. Bezpochyby jich je několik set tisíc," tvrdí ředitel sdružení Catalin Luca.


Na venkově v 70 procentech případů odchází od rodiny za výdělkem matka ve věku mezi 25 až 45 lety. "Dříve vyjížděli chlapi, aby dělali načerno na stavbách. Ale kontroly se zpřísnily, a tak se ženy vydaly za prací, obvykle méně nápadnou, při úklidu, v domácnostech, za 600-800 eur měsíčně. Občas vyjedou oba rodiče, na pár měsíců, na pár let. Děti svěří prarodičům, strýčkovi, švagrové," vysvětluje Luca.


Emigrace za lepším živobytím se může odrazit na citovém strádání. "Mnozí třeli nouzi, a tak budou po pětadvacet let dřít a děti zatím svěří prarodičům. Udělají totéž. Potrvá roky, než se jim v hlavě usadí jiný model," varuje profesor Adrian Neculau. "Pachtění za lepším životem neznamená, že své děti méně milují. Když si koupí auto nebo ledničku, nedělají to pro sebe, ale pro rodinu," dodává Antonella Pogaceanová.


"Zavřít nám dveře do Evropy by znamenalo zbavit nás veškeré naděje," říká Razvanova maminka Lenuta. Sama je na konci nadějí. Tisícovku eur, které v Itálii vydělala na vysněný počítač, utratila na Razvanův hrob.