Čerpání fondů z EU je sice podle Ministerstva pro místní rozvoj provázeno potížemi, Česká republika však přesto v této oblasti dosahuje pozitivních výsledků. Do konce roku 2006 musí Česko do projektů investovat asi 10,5 miliardy korun, přitom již je smlouvami garantováno zhruba 13 miliard korun. To znamená, že projekty v této výši se realizují a jejich nositelé připravují žádosti o platby. V reakci na dnešní informace Hospodářských novin sdělila mluvčí ministerstva pro místní rozvoj Radka Burketová.

Podle HN bude mít Česká republika problém vyčerpat všechny peníze, které získala z evropských fondů. Na vině jsou zpoždění při rozjezdu některých programů, přílišná byrokracie, ale i pozdě odesílané platby, které pak žadatele nutí zvažovat, zda budou v projektech pokračovat, nebo ne. Podle listu jsou na tom nejhůře opatření, jejichž cílem je začleňování problémových skupin obyvatelstva, aktivní politika zaměstnanosti, kvalitnější vzdělávání, ale i nižší spotřeba energií.

Podle Burkertové však list čerpá ze zprávy předložené do vlády ministrem pro místní rozvoj Radko Martínkem. V ní je popsán stav z června 2005 a navrhují se zde včasná a konkrétní opatření, aby k potížím s čerpáním nedošlo. V žádném případě nekonstatuje, že jsou prostředky EU ohroženy. Právě včasným informováním vlády, důslednou koordinací a naplněním konkrétních opatření lze problémům s vyčerpáním fondů předejít. Jde tedy o včasná preventivní opatření, uvedla mluvčí.

Zpráva, z níž čerpají články v Hospodářských novinách, podle MMR vůbec nehovoří o velké oblasti projektů předložených do Fondu soudržnosti. Jedná se o velké projekty v oblasti životního prostředí a dopravy. Zde je situace podle ministerstva mimořádně příznivá – dne 9. 8. 2005 bylo odsouhlaseno odeslání poslední velké dávky projektů do Evropské komise. Souhrn požadavků České republiky na tyto vysoce kvalitně připravené projekty několikanásobně přesahuje výši prostředků určených České republice pro roky 2004 - 2006 (cca 30 mld. Kč).

Zkušenosti z ČR se zahájením čerpání jsou podle MMR velmi podobné situaci v ostatních členských zemích. Systémy, kterými mají protéct za krátké období tří let desítky miliard korun veřejných prostředků, jsou mimořádně složité tím, že musí splnit jak předpisy EU, tak i dané členské země.